Dluží někdo ve vašem okolí a bojíte se exekuce vašeho majetku za něj?
Základní fakta
- Ročně je nařízeno téměř milion exekucí a jejich počet strmě stoupá. Pravomoci exekutora, které již tak přesahují rámec základních práv a svobod občanů, jsou vykonavateli často překračovány.
- 70 procent z těchto exekucí je vykonáno právě na majetku nedlužících občanů. Nejčastěji na příbuzných či spolubydlících dlužníka, do jejichž obydlí má exekutor volný vstup kdykoliv, a to i bez jejich přítomnosti a bez varování. Toho exekutoři samozřejmě využívají.
Byla novela exekučního řádu a občanského soudního řádu v roce 2013 skutečným posílením práv občanů? Nebo byla jen nezbytnou reakcí na neudržitelný tlak veřejnosti proti nekalým praktikám exekutorů a inkasních společností. Titulky zpravidla hlásají, že se jedná o výrazné omezení pravomoci exekutorů, posílení práv věřitelů, ale i dlužníků.
Prosadila si exekutorská lobby jen další rozšíření svých pravomocí výměnou za většinou bezvýznamné ústupky?
Podle našeho názoru se veřejnosti předložili pouze zavádějící informace s cílem zklidnit, alespoň na čas jinak neudržitelný tlak občanů i různých sdružení a iniciativ, které na absurditu státem posvěcených nekalých praktik exekutorů a inkasních společností dlouhodobě poukazují. Vlastní názor si však udělejte sami.
Změny v exekucících platné od 1. ledna 2013
1) Předžalobní výzva, která musí být zaslána dlužníkovi nejméně sedm dní před podáním žaloby na jeho adresu pro doručování, nebo jeho poslední známou adresu
Bohužel je tato změna vnímána velkou částí veřejnosti, tak, že exekutor před svojí návštěvou musí dlužníka, nebo jeho příbuzné u kterých se zdržuje nejdříve vyrozumět. Další část veřejnosti to chápe jako úkon, bez kterého nelze dojít k pravomocnému rozhodnutí a exekuci nařídit, či dokonce vykonat.
Komentář: Zákon již nevymezuje přesný obsah výzvy a dokonce ani nevyžaduje, aby musela být dlužníkovy reálně doručena. Stačí, když věřitel doloží, že výzvu odeslal na adresu dlužníka. I kdyby však věřitel tuto zákonnou povinnost nesplnil a předžalobní výzvu dlužníkovi vůbec neodeslal, neznamená to, že nemůže být nařízena exekuce (pomocí fikce doručení a rozsudku pro zmeškání). V takovém případě však věřitel nebude mít nárok pouze na náhradu nákladů řízení.
2) Slučování exekucí je povinnost spojit exekuce, které jsou vedeny jedním věřitelem proti jednomu dlužníkovi. Slučovat se přitom budou jak exekuce vedené pod jedním exekutorským úřadem, tak na návrh dlužníka i ty, které řeší různí exekutoři.
Komentář: Slučování exekucí je automatické pouze v rámci jednoho exekutorského úřadu. Exekutora přitom vybírá věřitel a lze z těží předpokládat, že by se předem dohodli. O sloučení exekucí z různých Exekutorských úřadů tak musí nejdříve rozhodnout soud a bude se týkat pouze bagatelných pohledávek. Okresní soud exekuční řízení také nespojí, vyžaduje-li to stav těchto řízení nebo se tato řízení ke
spojení zjevně nehodí. Jak se bude tato poměrně volná interpretace realizovat soudci a exekutory v praxi je tedy spíše otázkou.
3) Zrušení vymáhání pohledávky pomocí soudního rozhodnutí
Dosud mohli věřitelé v případě vymáhání pohledávky zvolit ze tří způsobů a to, soudním výkonem rozhodnutí, nebo exekucí prováděnou soudním exekutorem a také prostřednictvím správní exekuce. Po novele si budou moci věřitele vybrat jen ze dvou způsobů a to pomocí exekuce prováděnou soudním exekutorem nebo správní exekuci.
Komentář: Veřejnosti tato úprava byla předložena jako odlehčení přetížených soudů, které se mohou věnovat jiným věcem. Ve skutečnosti došlo k vytvoření monopolu pro soukromé exekutory. Neadekvátní vysoké náklady a odměny exekutora v exekučním řízení zatíží především dlužníky. Nemusí to být výhodné ani pro samotné věřitele, protože z vymožené částky strhává exekutor i náklady exekuce a svoji odměnu. Čím vyšší náklady a odměna exekutora, tím déle čeká věřitel na své peníze.
4) Vrácení neoprávněně zabavené věci: Novela stanovuje, že exekutor bude mít po dohodě s majitelem povinnost vracet neoprávněně zabavenou věc na místo, odkud ji vzal.
Komentář: Je to zcela jistě výrazný posun, ale vzhledem k českým poměrům a předpokládané nevoli exekutorů zabavené věci na vlastní náklady vracet, by měla být zákoně uvedena také pevná lhůta pro navrácení věcí. Také by bylo logické, aby v takovém případě exekutor odpovídal za škodu způsobenou majiteli a měl za takto zcizené věci citelný postih. Neoprávněně zabavená, či přisvojená věc je totiž všude na světě považovaná za krádež. Nebo ne?
