Můj dobrý známý o spravedlnosti prohlašuje, že je to postarší, poněkud šilhavá dáma s cinknutými váhami a tupým ostřím. Spolu s ním za jeden z největších nešvarů oné dámy s šátkem přes oči pokládám současnou praxi samozvaných rozhodců či rozhodčích soudů. Nejen k mým rukám proudí nabídky desítek společností, které advokátům nabízejí finanční příjmy z tzv. rozhodčích řízení. Nevíte-li, co to je rozhodčí řízení, velmi stručně řečeno, jde o systém rozhodování sporů soukromými rozhodci, kteří nejsou státem pověřeni rozhodovat spory, nýbrž ve sporech rozhodují díky přání samotných stran sporu. Spory tak mohou rozhodovat jak rozhodčí senáty o třech rozhodujících anebo jeden jediný rozhodce. Potud vše v pořádku. Chci předeslat, že rozhodcovské řízení považuji za standardní součást právního systému. To však při splnění alespoň dvou předpokladů: rozhodcovské řízení probíhá při důvěryhodné instituci (např. při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR) a ve věci rozhodující rozhodci jsou důvěryhodní odborníci, profesionálové s životní zkušeností a přirozeným právním povědomím.

V naší zemi pověst řádného rozhodčího řízení kazí samozvané rozhodčí soudy, soukromí rozhodci, soudící s praktikami, jež lze označit až za zločinné. Mimo shora zmíněnou kauzu, mi můj kolega referoval o nákupu televize na splátky důchodkyní, kterou opět rozhodčí nález dovedl doslova na dlažbu ulice. Internet je pak zaplaven podobným neštěstím a tragédií z života normálních (chcete-li průměrných) lidí. Ti se neumí bránit ujednáním smlouvy, které si nevšimli či jim neporozuměli a které byly napsány ve smlouvě často velmi drobným písmem.

Ptáte se, jak je možné, že dochází k takovým nekalostem a jaktože se lidé nemohou bránit? Na začátku stojí jednoduchá – pro mnohé až nepochopitelná - věta ze smlouvy, že spory mezi účastníky smlouvy bude řešit rozhodce (tzv. rozhodčí doložka). Možná bych se měl opravit. Toto není začátek. To je prakticky konec dobře připraveného systému. Figurují v něm úplatní rozhodci, zúčastnění advokáti, připravené společnosti, vytipovaní exekutoři a hlavně lidé, kterým je co vzít. Jde o spolčení, které bez uzardění lze mnohdy označit za mafii či za zločinné. Předem dojednaný rozhodce je schopen DENNĚ takto odsoudit k statisícovým platbám desítky lidí. V tomto směru je násobně výkonnější než státem jmenovaný soudce. Drakonické sankce sjednané byť za drobné porušení smlouvy, které by jinak u normálního soudu vůbec neprošly pro rozpor s dobrými mravy, jsou stvrzovány podpisy rozhodce, doložkami o „právní moci“ a na konci řetězce pak exekučními razítky s modrým inkoustem a státním znakem ČR.

Za této situace advokáti dostávají lákavé nabídky na finanční spoluúčast na takovém systému. Nabízena je za každý případ, jenž by byl řešen u rozhodčích společností, zajímavá odměna.

Činnost některých rozhodců by měla vést k okamžitému zásahu Policie ČR a jejích složek. Vždyť ta chce (a podle zákona i má) „pomáhat a chránit“. Kolega z německé advokátní kanceláře byl z těchto konkrétních případů zděšen a dušoval se, že v Německu by takové jednání rozhodců vůbec nebylo myslitelné. První laštovkou na ochranu nebohých obětí systému je nedávné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které zpřísňuje požadavky na znění rozhodčí doložky (díky nedokonalému znění stávajících doložek se může řada kauz dostat před řádný soud a nikoli neřádného rozhodce). Systémové řešení to však není a ani být nemůže.

Rozhodčí řízení má smysl v řadě sporů (zejména pro řešení obchodních případů). V České republice se však zvrtlo do podoby, která vyžaduje rychlý legislativní zásah a okamžité vyšetřování orgány činnými v trestním řízení. Čeho jsme však aktuálně svědky? Parlament ovládá boj, v němž je jasné, že takové prkotiny jako urychlená reakce zvolených zástupců lidu na zlovůli rozhodců nemají šanci. Příkladů, co si zasluhují urychlenou reakci našeho parlamentu, je jistě hodně. Zákonodárci se před časem rozpustili, avšak nečekaně přečkali i toto své vlastní rozhodnutí. Rozpustilí levicoví poslanci se pak snaží před volbami voliče nalákat do svých sítí sociálních slibů, čemuž se pravicoví zákonodárci snaží všemožně zabránit. Co v tomto chaosu zmůže běžný občan, stižený rozhodčí doložkou a nelítostným rozhodčím nálezem? Popravdě řečeno nevím. Radit takto postiženým lidem je opravdu složité jak po právní, tak emocionální stránce. Stojí před vámi totiž člověk prakticky se vším svým majetkem, co mu zbyl. Snad si po volbách nově zvolení zástupci najdou čas i na rozhodce. Mělo se tak stát už dávno.

Stanislav Polčák