Svinstvo, které vyneslo exekuční mafii a lichvářským společnostem miliardy !

Exekuce a absolutně neplatné rozhodčí smlouvy

   Když v květnu roku 2011 vydal Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011. Byl to první – řečeno symbolicky – hřebíček do rakve českého rozhodčího řízení ad hoc, respektive rozhodčího řízení realizovaného tzv. arbitrážními centry. Nebyl ovšem poslední.
   Tehdy Nejvyšší soud, v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.05.2009, sp.zn. 12 Cmo 496/2008, které bylo zařazeno do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR (tzv. zelená sbírka) a v důsledku toho publikováno pod R 45/2010,  judikoval, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (tedy neplatná absolutně, pozn. autora).

 Nejvyšší soud tedy uzavřel, že exekuční soud je oprávněn zkoumat platnost rozhodčí doložky, jakož i otázku pravomoci rozhodce spor rozhodnout a že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel (viz shora judikatura Ústavního soudu), tj. v daném případě v rozporu s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, je výsledek takového rozhodovacího procesu neakceptovatelný. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Tedy, nebyl-li rozhodce určen na základě transparentních pravidel, neměl rozhodce pravomoc k vydání rozhodčího nálezu a nelze uplatnit ani obecný názor Nejvyššího soudu vtělený do rozhodnutí ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006 či usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveřejněný pod číslem 83/2011 v tzv. zelené sbírce. Pro případ netransparentního určení rozhodce se tedy Nejvyšší soud od tohoto stanoviska odklonil a dovolání oprávněné zamítl.
   Lze tedy učinit závěr, že rozhodčí doložky sjednané v rozporu s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, jsou absolutně neplatné. Byl-li na základě takové rozhodčí doložky vydán rozhodčí nález, jedná se o nezpůsobilý exekuční titul. Má-li soud nařizovat exekuci podle rozhodčího nálezu, je povinen zkoumat, zda se jedná mj. o způsobilý exekuční titul, tj. zda byl vydán subjektem, který k tomu měl pravomoc. Byla-li na základě tohoto nezpůsobilého exekučního titulu exekuce přesto nařízena, je třeba jí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., v každém stádiu zastavit, což je podle judikatury obecných soudů postup souladný s naším právním řádem.
JUDr. et Ing. Martin Kohout,
advokát a odborný asistent na Katedře práva Univerzity Jana Amose Komenského Praha

16.12.2013 15:30