Antiexekuce- Snaha občanů,zastavit praktiky justiční mafie

„Exekutoři mnohokrát nepostupovali lege artis, čímž si proti sobě poštvali veřejnost. Ale totéž platí i o správcích konkurzní podstaty. Rozhodčí řízení do toho vnesla naprostý chaos, chrlila exekuční tituly jako na běžícím pásu. A tak se nedivme, že se to vrací zpět. Není to správné, ale dlužník je dnes zase pán,“ prohlásil advokát David Termer na nedávné odborné konferenci k exekucím v rámci akce Pražský právnický podzim.

KOMENTÁŘ DNE:
	Bylo rozhodnutí USA neintervenovat v Sýrii správné? - Důsledky historického rozhodnutí rozebírá Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Schizofrenie: Exekutor je státní podnikatel

Návrhy na zavedení místní příslušnosti exekutorů a fixních záloh, které by museli platit věřitelé, a další omezení v exekucích, to vše je podle advokáta Michala Žižlavského „nadbíháním dlužníkům, protože je jich hodně“.

Exekutoři sami poukazují na to, že vlastně v současnosti lidově řečeno nevědí, čí jsou.

„Je to poněkud schizofrenní. Na jedné straně jsme podle exekučního řádu orgánem veřejné moci, ale na druhé straně Ústavní soud opakuje, že soudní exekutor je podnikatel, který nese riziko, že nebude za svoji práci odměněn,“ konstatoval viceprezident Exekutorské komory Vladimír Plášil.

„V legislativním procesu je další, v pořadí 44. novela exekučního řádu. Novelizace většinou mají za cíl, kromě zpřísnění kárného postihu exekutorů, zpřesnění exekučních pravidel, obvykle proto, aby dlužníci vydaní všanc exekutorům byli více a lépe chráněni. V posledních letech se k tomu používá označení humanizace exekucí,“ shrnuje na odborném portálu epravo.cz exekutorka a bývalá šéfka Exekutorské komory Jana Tvrdková.

Podle současné prezidentky Exekutorské komory Pavly Fučíkové si exekutoři zprvu, poté co byli v roce 2001 zavedeni, zjednali u věřitelů i dlužníků respekt. „Dluhy se začaly opět platit a rozhodnutí soudů byla vynutitelná. Jenže někteří exekutoři si účtovali příliš vysoké náklady. Nedodržovala se přiměřenost zvolených postupů, docházelo k excesům, které nebyly postihovány,“ shrnula Fučíková.

Zdůraznila, že důsledkem toho je oklešťování pravomocí, regulace činnosti a přenášení soudní agendy na ně. „Naproti tomu dlužníci získávají další a další úlevy,“ dodala Fučíková.

Drobní věřitelé jsou nahraní

Na to podle právníků ovšem doplácejí nejenom velké finanční společnosti, ale především drobní věřitelé, kdy lidé mezi sebou neplatí za odvedenou práci, nevracejí si půjčky, a ten, co má platit, se oprávněnému jen směje do očí.

Kvůli deseti dvaceti tisícům totiž exekutoři už dnes nehnou v praxi prstem, protože dohledávání majetku dlužníků je náročné, vleklé a náklady pak dalekosáhle přesáhnou samotný dluh.

A tak mnozí chroničtí neplatiči už cíleně sekají jeden menší dluh za druhým. A to je zcela jiná situace, než když kvůli starým a dávno promlčeným dvou stovkám, které skupovaly inkasní agentury, museli jinak solidní lidé platit tisíce korun navíc.

Bankrot dříve než deset exekucí

Podle Fučíkové se musí exekuční a insolvenční řád změnit tak, aby dlužník na sobě neměl deset dvacet exekucí, ale aby mnohem dříve, než se takto závazky nahromadí, skončil v insolvenčním řízení.

Domnívá se, že věřitelé obecně si budou muset dávat mnohem větší pozor na to, komu půjčují a zda má na to peníze vrátit. V této souvislosti navrhuje, aby v databázi exekucí byly rovněž informace o povinném z daňové správy. Dlužníci totiž většinou dluží i na daních, to ale věřitelé z databáze exekucí nevyčtou.

Podle soudkyně Krajského soudu v Praze Evy Dlouhé by se exekutoři mohli v budoucnu svým postavením přiblížit notářům. Upustit by se mohlo i od toho, aby soudy exekutora pověřovaly.

„Je to čistě formální akt, zbytečný úkon. Exekutor by zkrátka uzavřel smlouvu s oprávněným, kde by si předem dohodli pravidla a otázku nákladů,“ uvedla Dlouhá.