Vyplývá to z neveřejné analýzy dopadů teritoriality exekutorů vypracované legislativním odborem ministerstva, kterou má Právo k dispozici. V analýze konstatuje, že povinná územní spádovost exekutorů by vedla ke snížení vymahatelnosti práva přiznaného exekučním titulem.

„Úspěšnost jednotlivých exekutorů se podstatně liší. Je také otázkou, co by motivovalo exekutora se zaručeným přísunem pohledávek k vymožení a k efektivnímu postupu,“ uvádí analýza legislativního odboru.

Dnes si může věřitel vybrat jakéhokoliv exekutora podle jeho úspěšnosti. Cestovní náklady jsou limitovány vyhláškou ministerstva a tím, co soudy v současnosti exekutorům přiznávají.

Zálohy a rajóny: koláče i bez práce

Okamurův návrh na zavedení rajonizace exekutorů by znamenal, že by se věřitel musel obrátit na exekutora podle místa bydliště dlužníka. To ale není vše. Současné vedení Exekutorské komory ruku v ruce s tím navíc prosazuje, aby všichni věřitelé museli zaplatit exekutorovi automaticky a dopředu za každou začínající exekuci šestitisícovou zálohu. V případě neúspěšnosti exekuce by propadla do kasy exekutora.

Exekutor by tak byl především u menších pohledávek pramálo motivován k tomu, aby povinného skutečně naháněl. Měl by své jisté, aniž by hnul prstem. Na to by doplatili drobní věřitelé – lidé vymáhající z neseriózních stavebních firem pohledávky už dávno posvěcené soudem, nebo rodič požadující marně po druhém úhrady soudem určeného výživného.

Podle analýzy by „exekutoři postupovali jen o něco efektivněji, než dříve postupovaly samotné soudy“. Jejich úspěšnost vymáhání se přitom pohybovala kolem tří procent.

Analýza zdůraznila, že mnohé exekutorské úřady nejsou vůbec připraveny na to, aby reálně začaly vymáhat více případů, které by k nim díky rajonizaci rovnou spadly.

Často opakovaným argumentem pro teritorialitu je záměr přitáhnout exekutorům uzdu. Jenže podle analýzy k většímu dohledu nad exekutory, než je dnes, nepovede. „Případná teritorialita by v dohledu nad soudním exekutorem nic nového nepřinesla,“ konstatuje analýza.

Nad exekutory má bdít státní dozor

I když materiál nedává politikům výslovně jednoznačné doporučení, zda se pro územní spádovosti exekutorů vyslovit ANO či NE, na dvou desítkách stránek zjevně převažují nevýhody.

Připouští „oprávněné pochybnosti o tom, zda soudní exekutoři postupují vždy spravedlivě vůči dlužníkům“ kvůli tomu, že jsou zároveň podnikateli. Analýza konstatuje, „že tato pochybnost je podložena reálnou zkušeností z praxe orgánů veřejné moci, včetně obecných soudů a Ústavního soudu“.

Následně ovšem legislativní odbor dodává, že právě z důvodu těchto pochybností je nad exekutory zřízen státní dozor.

V analýze obsáhle rozepisuje, jaké všechny kontrolní mechanismy jsou nad exekutory zřízeny, a jaké jim za případné porušení principů spravedlnosti i procesní pochybení hrozí sankce.

Na závěr uvádí, jak se k exekutorům postavily sousední země. V Německu je podle legislativního odboru usilováno o odstátnění exekutorů. V Polsku si věřitel může vybrat exekutora podle své volby. Hradí ale cestovní náklady nad rámec oblasti bydliště dlužníka. V Nizozemsku je zavedena teritorialita.

„V Evropě převládá teritorialita, zároveň však v mnohých zemích pozorujeme přechod na celostátní působnost exekutorů nebo rozšiřování jejich teritorií,“ uzavírá v analýze.

Je očividné, že politikům se do rozhodování o teritorialitě nechce. Proti brojí banky. Sice neveřejně, ale o to více v zákulisí. Z tématu proto ustupují i některé velké neziskové organizace, které ho dříve velmi často ve jménu absolutní ochrany dlužníka otvíraly.

Jenže v rámci projektů na šíření finanční gramotnosti a proti lichvě dostávají peníze právě od bank, a tak tyto neziskovky ze „svatého boje bez kompromisů“ ustupují.